Ekonomický vzrůst

Po Františkově smrti se vlády nad svěřenectvím ujímá jeho syn Jan Nepomucký (28.06.1741 - 12.04.1803).

Jan svou pozornost napřel k vnitřnímu rozvoji panství. Svými opatřeními z roku 1768 zracionalizoval hospodaření, zavedl plavbu pro lepší využití lesního bohatství a neopomíjel průmyslové podnikání. Založil palírnu v Pohoří a Údolí, sklářské hutě v Jiříkově Údolí, Janových Hutí,  Stříbrných Hutích a Paulíně. Se zakládáním těchto provozů je spojeno osidlování pohraničních hvozdů, umožněné zavedením zvláštního pronájmu půdy. Jednotlivé grunty s budovami či i bez nich byly poddaným pronajímány k neomezenému užívání na dobu života jedné nebo více osob za roční činži či naturální dávku a údržbu budov. Takto vznikla řada míst jako například Jiřice, Janovka, Nepomuk, Hranice, Ludvické Hory a Úlehle.

Janovi se povedlo oddlužení fideikomisu důkladně propočítaným tahem, který provedl roku 1801. Panství Libějovice, součást fideikomisního nedělitelného majetku, vynášelo v této době necelých 30.000 zlatých. Na Janovu žádost povolil císař přeměnu reálného fideikomisu na fideikomis peněžní. To znamenalo, že suma získaná prodejem Libějovic, měla zůstat součástí nedělitelného majetku a uložením na pětiprocentní úrok vynášet ročně 65.000 zlatých, tedy více než-li toto reálné panství. Což je zjednodušený příklad bez uvažování buquoyského dluhu. Ten měl být vyrovnán z ceny prodeje, ale musel být v určitých lhůtách vrácen do peněžního fideikomisu. Což znamená, že se Buquoy stal dlužníkem sebe sama, ale byl povinen dluh splácet tj.navyšovat svůj fideikomisní majetek. 

Prodej samotný proběhl dle kupní smlouvy ze dne 01.05.1801 takto : panství Libějovice bylo podstoupeno za 1.200.000 zlatých knížeti Josefu Schwarzembergovi. 100.000 složil Schwarzemberg na hotovosti,  300.000 v pětiprocentních papírech českých stavů, převzal buquoyská pasiva v hodnotě 500.000 a zbývajících 300.000 složil ve lhůtách na buquoyský fideikomis. Tak byl dluh s konečnou platností zlikvidován.

Jan byl katolickým osvícencem a na svých panstvích zformoval školství a chudinskou péči, na takovou úroveň, že jeho panství se stala vzorem a základem reforem státních. Na školu v Kaplici založenou 1772 a vedenou jeho bývalým vychovatelem a budoucím biskupem litoměřickým Ferdinandem Kindermannem, putovala spousta učitelů, kněží a majitelů statků na státní náklady, za pedagogickými znalostmi.

Jako císařský tajný rada Josefa II. a prezident sociální a zdravotní služby má bezprostřední zásluhu na vybudování ústavů pro chudé a komplexního systému sociální péče v celé monarchii. Za jeho další sociální aktivitu lze považovat i založení Hypotéční banky  pro Království České roku 1790 společně s Františkem Kolovratem.

V době vlády Josefa II. byl vedoucí osobností pokrokové stavovské opozice v českém zemském sněmu a požadoval zavedení ústavy.

09.06.1765 se oženil s Terezií hraběnkou Paarovou  (1747-1819), která založila přírodní park po ní nazvaný Terčino údolí. Její otec Václav Paar byl členem zednářských loží  U tří kanonů  a U korunované naděje. Buquoy sám údajně byl prý rovněž svobodným zednářem.

Se jménem tohoto Buquoye je spojeno i zahájení stavby novohradského zámku. Ten byl dostavěn až roku 1810, tj. jeho vdovou a synovcem. Stavební rozpočet a projekt byly však hotovy již roku 1794 a přípravné práce započaly 1801. Stavba začala dle plánu F. Werschafelda a zhruba hotova byla roku 1806, kdy se stává panským sídlem. Bylo v ní i malé divadlo, později rozšířené pro 300 diváků. Trojkřídlá dvoupatrová budova nese nad hlavní římsou alianční znak Jana Buquoye a Terezie Paarové.

Jan zemřel bezdětný a majorát  po něm přebírá  synovec Jiří František, syn jeho zemřelého mladšího bratra Leopolda Alberta (1744-1795).

Jiří František August Buquoy  (1781 - 1851) převzal dle správy inventurní komise v roce 1803 majetek v tomto stavu :

3 domy v Praze, panství Nové Hrady se statkem Žumberkem , s pivovary v Nových Hradech, Kaplici a Pohoří, se 7 dvory ve vlastní režii (Holešpárovský, Olbramy, Buková, Svarišov, Svachov, Hřeben) a 5 dvorů v pronájmu (Cuknštejn, Svébohy, Žumberk, Chvalkov a Petříkov). U dvorů se nalézalo celkem 5 ovčínů. Dále zde byly panské lesy v 16 revírech a 4 sklárny.

Alodiální statek Čížkrajice se dvorem v pronájmu a ovčínem ve vlastní režii, Alodiální statek Mostky s dvorem a ovčínem ve vlastní režii, dvěma hamry (jeden na kosy a druhý pánve) a s hřebíkárnou. Rožmberské panství s pivovarem v Rožmberku a dvory Zámeckým, Mýtem a Metlicí a s ovčínem. Alodiální statek Certlov s dvorem ve vlastní režii.

Jiří se 15.07.1806 oženil s Gabrielou dcerou hraběte Jindřicha Rottenhana , jehož byla dědičkou . To umožnilo rozšíření majetku . Vedle svého kmenového panství Červený Hrádek , které zdědila roku 1809 , měla Gabriela dost finančních prostředků k nákupu panství přísečnického (1832) a haunštejnského (1836) . Všechna tato 3 panství se nalézala v severozápadních Čechách , kde se Jiří Buquoy s rodinou často zdržoval. Hrabě sám ještě přikoupil roku 1829 panství Jemniště a statek Popovice . Ty po sedmi letech však prodal. Dále koupil statek Vršovice - Nusle (1841).

I přes veškerá svá opatření, podnikání a hospodářský vzestup panství, nebylo možno plnit závazky o peněžním fideikomisu, jako náhrady za prodané Libějovice. Proto po císařském souhlasu daroval 13.05.1831 své alodiální statky Certlov, Čížkrajice a Mostky do rodinného svěřenectví, neboli je přesunul ze svého volného majetku do rodového nedělitelného vlastnictví.

Jiří se od svých 17 let věnoval hlubokému studiu matematiky, fyziky přírodních věd a chemie, ale i psaní básní. Studoval na vídeňské rytířské akademii a na pražské univerzitě. Své znalosti bohatě využíval při správě svého majetku, jemuž se bez veřejných funkcí a v ústraní, plně věnoval. Při těžbě uhlí provozoval první parní stroj v Čechách, zaváděl nové způsoby zemědělské práce, zakládal železárny, na novohradsku budoval sklárny, na severních panstvích textilní průmysl. Pokračoval v kolonizaci pohraničních hvozdů, stanovil však již přesně délku nájmu, nyní zvaného 70-tiletý pacht. Věhlasu dosáhlo buquoyské sklo a světově proslul Jiřího vynález hyalitu.

Publikoval několik vědeckých spisů z výše uvedených oborů, k nimž přibylo národohospodářství a ekonomie.

Své ústraní postupně opustil a v roce 1848 spolu se svým zetěm hrabětem Bedřichem Deymem se připojil  k povstání, zejména finančním podporováním studentstva a jeho cílů a dělnického fondu, jemuž věnoval 13 a půl tisíce zlatých. Po vydání Prahy byl Buquoy zatčen a držen v zajetí na Hradčanech. Po propuštění na konci července se zase stáhl na svůj zámek Červený Hrádek.

Proslavil se i Jiřího mladší bratr malíř Ludvík Ernest Buquoy (1783-1834) svými litografiemi zámků, Prahy a Karlových Varů.