Knížecí titul

Pomineme-li dvě děti zemřelé v útlém věku, zanechal Karel Albert 6 synů a 4 později provdané dcery.

Dědictví se ujímá prvorozený Ferdinand (*1634 , +  19.1.1685). Ukončuje dlouholetý spor s potomky bratří Stratenů a kupuje od nich za 9.000 zlatých v roce 1680 statek Olešnice. 

Roku 1677 zakládá v Nových Hradech klášter servitů. Nadal jej  20.000 zlatých a statkem v Rakousku v ceně 16.000 a jeho žena  Marie Magdalena rozená Abensperg-Trann přidala řeholníkům ještě  4.000 zlatých. Dostavění kláštera v roce 1686 se již nedočkal. Z jeho tří dětí se nejdelšího věku jedenácti let dožil pouze syn Karel Josef, zemřelý roku 1684.

Ferdinandův mladší bratr Jan  František zemřel již v roce 1662 ve věku 27 let. Proto se vlády  nad majetkem ujímá třetí syn Karla Alberta, Karel Filip (*1636  , +1.12.1690)

Po Ferdinandově smrti došlo v rodině k roztržce  o nástupnictví v majorátu, které se vyřešilo až roku 1688 dohodou  o nástupnictví dle zásady prvorozenosti.

Karel Filip se marně snažil získat zpět Olešnici, která byla samostatným statkem, fideikomis se na ní nevztahoval a Ferdinand ji odkázal své ženě, nyní již provdané Strattmanové. Jinak  působil Karel Filip opět ve španělských službách, byl třetím  Buquoyem v přímé řadě honosící se Řádem zlatého rouna.

Roku 1688 se dostalo Buquoyům nejvyššího důstojenství, když roku 1688  španělský král Karel II. povýšil Karla Filipa do knížecího stavu pro Španělské Nizozemí. Knížecí titul mu byl o dva roky později  rozšířen tajnou císařskou radou i na všechny dědičné země  habsburského mocnářství.

Po jeho smrti získal knížecí titul i nástupnictví v majorátu  jediný syn Filip Emanuel (+ 4.3.1703). Obě knížata velmi výrazně  zmenšila rozprodejem zahraniční statky (část Buquoye , Vaux  a jiné), zato v českých panstvích se odehrála za jejich vlády jediná změna a to opětovné přikoupení Olešnice Filipem roku 1693 za 44.000 zlatých od hraběnky Strattmanové.

Filip Emanuel se roku 1700 oženil s Rosalií hraběnkou z Harachu, ale 4.3.1703, zemřel  bezdětný. Majorát přechází na jeho strýce Alberta Karla, čtvrtého syna Karla Alberta.

Jelikož udělený knížecí titul byl  dědičný pouze v přímé linii, z otce na syna, Buquoyové jej trvale ztrácí.