Nejstarší dějiny

Nejstarším známým předkem hrabat Buquoyů je rytíř Alexander  de Longueval, který kolem roku 1080 chránil poutníky v Palestině  spolu s jinými francouzskými rytíři. Další člen rodu, Antonín  z Longevalu, padl v roce 1190 na křížové výpravě krále Filipa Augusta do Palestiny. Tento Antonín je považován za zakladatele  rodu, rozdělivšího se na několik linií.

Hugo z Longuevalu, člen hlavní rodové linie, se oženil roku  1444 s Janou baronkou z Vaux, čímž rozšířil majetek i predikát pro sebe a své potomky. Členové rodu Longueval-Vaux dosáhli  v císařských službách vysokých postavení.

Jan III. de Longueval baron de Vaux byl v polovině  16. století vrchním hofmistrem, komořím a radou císaře Karla V. Jeho majetek nebyl z nejmenších, krom baronství Vaux mu patřily  statky Reineghelst, Villersau Flos, Cappy, Archiet le Petit,  Henniel a La Rangaigne d´Arras.

K tomu jeho syn Maxmilián pak  přikoupil panství Velký Buquoy (1567) a Malý Buquoy (1580). Španělský král Filip II. povýšil tato dvě nizozemská panství roku 1580 na hrabství, což císař Rudolf II. o dva později potvrdil. 

Maxmilián se tak stal prvým hrabětem z Buquoy a zakladatelem linie  Buquoy - Longueval - Vaux. Nejznámější postavou celého rodu byl  jeho syn Karel Bonaventura.