Pocházeli od Vítka IV. z Klokot z mocného rodu jihočeských Vítkovců. Vítek z Klokot měl krom čtyři dcer i tři syny a již jimi se rod rozvětvil. Jeho potomci drželi alespoň zpočátku svůj majetek v nedílu. To by totiž vysvětlilo jinak těžko pochopitelné přesuny majetku např. Třeboně na bratrance místo na syny, a i užívání různých predikátů, dle míst jež drželi jiní členové rodu. Ojíř z Lomnice se píše ze Svin, z Třeboně a dokonce roku 1279 z Nových Hradů , jež asi patřily jeho synovi. Od hlavních linií rodu se ještě oddělilo i několik vedlejších.
Linie A)Kolem roku 1256 koupil Pelhřim spolu s bratrem Ojířem od
kláštera ve Světlé Třeboň po níž se i psal. (Po ní se však někdy
psal i Ojíř a jeho synové.) Pelhřim měl dva syny Voka a Sezimu, kteří oba vlastnili Třeboň.
Sezima (1261-1293) získal pravděpodobně i hrad Landštejn, po němž se pak celá rodina nazývala. Nepřipomíná se žádný jeho potomek a Landštejn přechází z něho na Vítka
z Landštejna viz
linie C. Tomuto Vítkovi se dostává i Třeboně , po smrti Voka z Třeboně (1261-1300). Tento sice zanechal tři syny : Ojíře
(1300-1327), Sezimu (1300-1327) a Jaroslava z Borovan (1327-1339) , ale ti se připomínají pouze v držení Trhových
Svin, jež se však později také dostali prodejem do rukou potomků linie označené
písmenem C. Ojíř
z Lomnice Účastnil
se roku 1257 tažení Přemysla Otakara II. z Rakous do Bavor. Při návratu je spolu s nejvyšším maršálkem Vokem z Rožmberka
a jinými českými pány obklíčen bavorskými v Mühldorfu. Po devíti dnech statečné obrany byli všichni raději propuštěni bez úhony. Společně s králem se účastnil roku 1266 vítězné bitvy u Kressenbrunu nad uherskými vojsky. Připomíná se rovněž v táboře Závišově, což mu v letech 1284 - 89 vynese úřad nejvyššího komořího. Po vymření Přemyslovců roku 1306 je v šlechtické opozici vedené Vilémem Zajícem z Valdeka, proti nově zvolenému českému králi Rudolfovi Habsburského (mladšímu).V tomto roce je však připomínán naposledy a tak ani není známo zda se dočkal smrti tohoto krále. Zanechal dva syny
viz linie B a linie C. Linie B )Dlouho před smrtí svého otce Ojíře z Lomnice (asi 1306) se Smil (1281 - 1317) uvádí jako pán novohradský a užívá i tento predikát. Z Nového Hradu se však roku 1279 uvádí i Ojíř. Protože však Smilovou ženou byla Kunhuta dcera Jindřicha z Kuenringu, je pravděpodobné, že právě tímto sňatkem se Novohradsko dostalo do rukou Landštejnům. Kým a kdy byly založeny samotné Nové Hrady však není známo. Smil svou udatností přispěl k vítězství Albrechta
Habsburského u Gellenheimu nad německým králem Adolfem Nassavským 2.7.1298 a tím mu pomohl k volbě za nového německého krále.
Dle Dalimila :
Albrecht na boj s Adolfem byl slabý Dále je připomínán jako královský
purkrabí roku 1284 na Poděbradech
a roku 1303 ve Znojmě. Zanechal dceru Ofku a syny Smila a Ojíře z Nových Hradů .Ti však zemřeli asi záhy neboť Nové
Hrady přechází rovnou do majetku
Viléma, syna Vítka z Landštejna viz linie C. Linie C )Na
druhého syna Ojířova Vítka z Landštejna (1300- + 1316) přechází Landštejn a Třeboň po jeho bratrancích viz
linie A.
Připomíná se jako neohrožený
bojovník z let 1309-10, z dob bojů o český trůn. O čemž Dalimil píše :
Češi k podhradí pak vnikli ze všech stran, Zanechal tři syny : Viléma z Landštejna,
Zbyňka z Ledenice (1330-1346) a
Smila z Ledenice (+ 1358). Tento Smil měl dceru Keruši provdanou za jiného Vítkovce , Přibíka ze Stráže. Prvně jmenovaný
Vilém z Landštejna
(1312- + 1356) ve svých
rukou soustředil veliký rodový majetek : Třeboň, Landštejn, Lomnici, Nové Hrady, Novou Bystřici, Trhové Sviny a další. A že
byl obezřetným hospodářem zaznamenává v jeho rukou obzvláště pak Třeboň, přirozené středisko krajiny, období hospodářského
rozkvětu. Vyjímkou byla zima 1317/18, kdy králi Janovi došla trpělivost s Vilémovou odbojností a zabíráním královského zboží
(Hluboká aj.) a vydal se jej i jiné pány ztrestat. Nedobyl sice opevněných míst, ani Třeboně, před níž ležel s vojskem a tak alespoň pořádně poplenil celé širé okolí. Slovy kronikářovými : "Léta Páně 1318, hned na začátku toho roku postupuje královské vojsko proti Vilémovi z Landštejna, jenž
zabral královské statky a
krále nedbal. Král ho odvážně napadl a
když táhl jeho územím, hubil je a pustošil ohněm." Během téhož roku však Vilém uzavřel s
králem smír, stal se věrným dvořanem a provázel krále na cestách v zahraničí.
Důvěru měl i od Karla IV., když roku
1350 převáží jakožto jeho důvěrník
z Mnichova do Prahy říšské korunovační klenoty a za jehož vlády se stal zemským hejtmanem moravským
(1351-56) a pražským purkrabím. Roku
1339 na žádost Albrechta II. Rakouského narovnal objížďkou hranice mezi Novohradskem a
Vitorazskem.
Roku 1341 poddal králi v manství zboží novohradské, třeboňské a landštejnské. Po jeho smrti se nahromaděný majetek
prakticky rozpadl dělením mezi
jeho šest synů, které měl s Eliškou z Dubé. Vilém (1353-60) probošt
vyšehradský a nejvyšší kancléř a Petr
(1356) jenž byl mnichem,
neměli snad z otcovského majetku žádný podíl. Dělení proběhlo následovně : Litolt získal Landštejn, polovici Třeboně, Suchdol a Šalmanovice. Jan dědí druhou polovinu Třeboně. Ojíř
(+ po 1365) pak půlku Trhových Svin, Lomnici, Novou Bystřici a
Lutovou. Druhou půlku Trhových Svin dědí Vítek
spolu s Novými Hrady a Ledenicí.
Tito bratři možná své zboží spojili do roku 1359, jelikož Ojíř se někdy
zove „ z Nových Hradů “ a
Vítek pro změnu užívá predikátu „
z Lomnice“. Společně i povolávají novohradského faráře. Špatný hospodář
Litolt (1356-69)
záhy prodává Landštejn, roku 1362
pak Suchdol a Šalmanovice Rožmberkům. Svou polovici Třeboně prodává neznámo komu, snad Ješkovi z Kosovy Hory, rovněž Vítkovci, ale před rokem 1366 již jeho půlka Třeboně patří Rožmberkům. Sám pak sedí jen na malých statcích a více o něm není známo. Jan (1353- +1389) rozmařilý a zadlužený
vyšehradský kanovník a později
mělnický probošt prodává svou část dědictví Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi bratřím z Rožmberka. Smlouva ze dne
23.09.1366 zněla na polovinu Třeboně a vsí Břilic, Branné, Lubně a na celé vsi Hrachoviště, Kramolín a Jílovice. Cena byla 3127 kop
a 14 grošů. Vítek (1349-1380) smlouvou uzavřenou
18.08.1359 na hradě Příběnickém
v přítomnosti svých bratří Jana, Ojíře a Litolta prodává bratřím z Rožmberka hrad a městečko Nové Hrady, 1/2
městečka Stropnice, dva díly
Trhových Svinů i s tvrzí, vsi Ledrtál, Štiptuň, Biňov, Kroučov, Bukovou, Žďár a Borovany za 7.093 kop a 63 grošů. Dále měli rožmberští zaplatit 300 kop za věno Keruše
ze Stráže ,již zmíněné sestřenice
landštejnských bratrů. A dále pak 132 a půl kopy za ves Žďár, kdyby na ně po Kerušině
smrti připadla. Poslední peníze
rožmberští splatili o hromnicích roku 1363 a byli Vítkem z dluhů propuštěni. Vítek
si ponechal Ledenici a roku 1379 získal Lipnici. V letech 1379/80 byl nejvyšším komořím. Zemřel asi roku 1380. Jeho syn
Vilém z Lipnice a na Landštejně
(1380-98) k otcovským statkům
získal ještě Mezimostí a Veselí. Úřad nejvyššího komořího zastával v letech
1396-7. Na Lipnici založil kapitulu. Jeho syn Vítek z Landštejna a na Lipnici (+1405/8) ho o mnoho nepřežil
a tak zboží jeho dědí dcera
Kateřina (1407/8) provdaná za Čeňka z Vartenberku. Linie D )Svitákové z Landštejna pocházeli nejspíše od Vítka ze
Skalice a vlastnili původně Želeč.
Ve 14. století žilo pět bratrů : Jan (+1397), Petr (1364-1409) , Vilém (1370-98) farář soběslavský a
Filip (1379-1416). Filip
vlastnil Skalici a byl purkrabím příběnickým. Měl syna Viléma (1415-1444) a
tento zase syna Jošta (1485-91). Oba vlastnili Skalici. Petrův syn Jošt
(1407-27), vlastnil Radimov. Jeho syn Vítek (1423-54) pak držel Kněževes. Syn Vítkův Mikuláš Svitáček
(1454-84) byl do roku 1468 nejvyšším písařem a maršálkem králové.
Vlastnil Tuchoraz, kterou po něm dědil syn Jan, jenž byl i od roku 1493 pánem na Chlumci a roku 1505 koupil manství chrástecké.
S manželkou Annou z Kopidlna měl
tři syny. Nejstarší Adam (+1536) měl po otci Tuchoraz a Stříbrnou Skalici. Tuchoraz se dostala Bořivoji z Donína skrze jeho manželku Elišku, dceru Adamovu. Druhý syn Mikuláš (+1541) držel Krašov a s manželkou Žofkou z Kolovrat potomstvo nezanechal.
Třetí syn Vilém (+1542) vlastnil Krašov, byl hejtmanem rakovnického kraje a za ženu měl
Kateřinu ze Solopisk, která mu dala syna Viléma. Ten až do roku 1589 seděl na Krašově a pak měl
Ostrovec, Soseň a Brloh. Byl hejtmanem Nového města Pražského a zemřel 14.5.1612 jako
poslední člen rodu pánů z Landštejna. Linie ostatníDále se připomíná ještě větev Zubů z Landštejna na hradu Borotíně , která vymřela v chudobě na konci šestnáctého století a linie moravanská na Moravanech a Světlově. Obě tyto větve jsou nejasného původu, přičemž se předpokládá u té druhé původ od některého ze synů Viléma z Landštejna, jenž byl moravským zemským hejtmanem. |