Páni z LANDŠTEJNA

Od hlavních linií rodu se ještě oddělilo i několik vedlejších.

Linie A)

Kolem roku 1256 koupil Pelhřim spolu s bratrem Ojířem od  kláštera ve Světlé Třeboň po níž se i psal. (Po ní se však někdy  psal i Ojíř a jeho synové.) Pelhřim měl dva syny Voka a Sezimu, kteří oba vlastnili Třeboň. Sezima (1261-1293) získal pravděpodobně i hrad Landštejn, po němž se pak celá rodina nazývala. Nepřipomíná se žádný jeho potomek a Landštejn přechází z něho na Vítka  z Landštejna viz linie C. Tomuto Vítkovi se dostává i Třeboně , po smrti Voka z Třeboně (1261-1300). Tento sice zanechal tři syny : Ojíře  (1300-1327), Sezimu (1300-1327) a Jaroslava z Borovan (1327-1339)  , ale ti se připomínají pouze v držení Trhových Svin, jež se však  později také dostali prodejem do rukou potomků linie označené  písmenem C.

 Ojíř z Lomnice

Účastnil se roku 1257 tažení Přemysla Otakara II. z Rakous do  Bavor. Při návratu je spolu s nejvyšším maršálkem Vokem z Rožmberka  a jinými českými pány obklíčen bavorskými v Mühldorfu. Po devíti  dnech statečné obrany byli všichni raději propuštěni bez úhony.

Společně s králem se účastnil roku 1266 vítězné bitvy u Kressenbrunu nad uherskými vojsky. Připomíná se rovněž v táboře Závišově, což mu v letech 1284 - 89 vynese úřad nejvyššího  komořího. Po vymření Přemyslovců roku 1306 je v šlechtické opozici vedené Vilémem Zajícem z Valdeka, proti nově zvolenému českému  králi Rudolfovi Habsburského (mladšímu).V tomto roce je však  připomínán naposledy a tak ani není známo zda se dočkal smrti tohoto krále. 

Zanechal dva syny viz linie B a linie C.

Linie B )  

Dlouho před smrtí svého otce Ojíře z Lomnice (asi 1306) se Smil (1281 - 1317) uvádí jako pán novohradský a užívá i tento predikát. Z Nového Hradu se však roku 1279 uvádí i Ojíř. Protože  však Smilovou ženou byla Kunhuta dcera Jindřicha z Kuenringu, je  pravděpodobné, že právě tímto sňatkem se Novohradsko dostalo do rukou Landštejnům. Kým a kdy byly založeny samotné Nové Hrady však není  známo. 

Smil svou udatností přispěl k vítězství Albrechta  Habsburského u Gellenheimu nad německým králem Adolfem Nassavským  2.7.1298 a tím mu pomohl k volbě za nového německého krále. Dle  Dalimila :  

Albrecht na boj s Adolfem byl slabý
Václav mu však dal své rytíře
a římský král prohrál v oné hře
Jak směle si ved syn Ojíře
dodnes si prý vyprávějí Švábi
S českým vojskem a s českým zlatem
stal se Albrecht potentátem.

Dále je připomínán jako královský purkrabí roku 1284 na  Poděbradech a roku 1303 ve Znojmě. Zanechal dceru Ofku a syny Smila  a Ojíře z Nových Hradů .Ti však zemřeli asi záhy neboť Nové Hrady  přechází rovnou do majetku Viléma, syna Vítka z Landštejna viz linie C.

Linie C )   

Na druhého syna Ojířova Vítka z Landštejna (1300- + 1316)  přechází Landštejn a Třeboň po jeho bratrancích viz linie A. Připomíná se  jako neohrožený bojovník z let 1309-10, z dob bojů o český trůn.  O čemž Dalimil píše :

Češi k podhradí pak vnikli ze všech stran,
bili ozbrojence z Míšně , z Korutan.
Vítek Ojířovic rval se ze všech sil,
v nepřátelské šiky první prorazil.
Kdyby nebyl rychlý a mrštný jako had,
byl by několikrát do zajetí pad.

Zanechal tři syny : Viléma z Landštejna, Zbyňka z Ledenice  (1330-1346) a Smila z Ledenice (+ 1358). Tento Smil měl dceru Keruši  provdanou za jiného Vítkovce , Přibíka ze Stráže.

Prvně jmenovaný Vilém z Landštejna (1312- + 1356) ve svých  rukou soustředil veliký rodový majetek : Třeboň, Landštejn,  Lomnici, Nové Hrady, Novou Bystřici, Trhové Sviny a další. A že  byl obezřetným hospodářem zaznamenává v jeho rukou obzvláště pak  Třeboň, přirozené středisko krajiny, období hospodářského  rozkvětu. Vyjímkou byla zima 1317/18, kdy králi Janovi došla  trpělivost s Vilémovou odbojností a zabíráním královského zboží  (Hluboká aj.) a vydal se jej i jiné pány ztrestat. Nedobyl sice  opevněných míst, ani Třeboně, před níž ležel s vojskem a tak alespoň pořádně poplenil celé širé okolí.

Slovy kronikářovými : "Léta Páně 1318, hned na začátku toho  roku postupuje královské vojsko proti Vilémovi z Landštejna, jenž  zabral královské statky a krále nedbal. Král ho odvážně napadl  a když táhl jeho územím, hubil je a pustošil ohněm."

Během téhož roku však Vilém uzavřel s králem smír, stal se věrným dvořanem a provázel krále na cestách v zahraničí. Důvěru měl i od Karla IV., když roku 1350 převáží jakožto jeho důvěrník z Mnichova do Prahy říšské korunovační klenoty a za jehož  vlády se stal zemským hejtmanem moravským (1351-56) a pražským purkrabím.

Roku 1339 na žádost Albrechta II. Rakouského narovnal objížďkou  hranice mezi Novohradskem a Vitorazskem. Roku 1341 poddal králi  v manství zboží novohradské, třeboňské a landštejnské.

Po jeho smrti se nahromaděný majetek prakticky rozpadl dělením  mezi jeho šest synů, které měl s Eliškou z Dubé. Vilém (1353-60) probošt vyšehradský a nejvyšší kancléř a Petr (1356) jenž byl  mnichem, neměli snad z otcovského majetku žádný podíl.

Dělení proběhlo následovně : Litolt získal Landštejn, polovici Třeboně, Suchdol a Šalmanovice. Jan dědí druhou polovinu Třeboně. 

Ojíř (+ po 1365) pak půlku Trhových Svin, Lomnici, Novou Bystřici a Lutovou. Druhou půlku Trhových Svin dědí Vítek spolu s Novými  Hrady a Ledenicí. Tito bratři možná své zboží spojili do roku 1359, jelikož Ojíř se někdy zove „ z Nových Hradů “ a Vítek pro změnu užívá predikátu  „ z Lomnice“. Společně i povolávají novohradského faráře.

Špatný hospodář Litolt (1356-69) záhy prodává Landštejn, roku  1362 pak Suchdol a Šalmanovice Rožmberkům. Svou polovici Třeboně  prodává neznámo komu, snad Ješkovi z Kosovy Hory, rovněž Vítkovci, ale před rokem 1366 již jeho půlka Třeboně patří Rožmberkům. Sám pak sedí jen na malých statcích a více o něm není známo.

Jan (1353- +1389) rozmařilý a zadlužený vyšehradský kanovník  a později mělnický probošt prodává svou část dědictví Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi bratřím z Rožmberka. Smlouva ze dne  23.09.1366 zněla na polovinu Třeboně a vsí Břilic, Branné, Lubně a na celé vsi Hrachoviště, Kramolín a Jílovice. Cena byla 3127 kop  a 14 grošů.

Vítek (1349-1380) smlouvou uzavřenou 18.08.1359 na hradě  Příběnickém v přítomnosti svých bratří Jana, Ojíře a Litolta prodává bratřím z Rožmberka hrad a městečko Nové Hrady, 1/2  městečka Stropnice, dva díly Trhových Svinů i s tvrzí, vsi Ledrtál, Štiptuň, Biňov, Kroučov, Bukovou, Žďár a Borovany za 7.093 kop  a 63 grošů. Dále měli rožmberští zaplatit 300 kop za věno Keruše ze  Stráže ,již zmíněné sestřenice landštejnských bratrů. A dále pak 132 a půl kopy za ves Žďár, kdyby na ně po Kerušině smrti připadla. Poslední peníze rožmberští splatili o hromnicích roku 1363  a byli Vítkem z dluhů propuštěni.

Vítek si ponechal Ledenici a roku 1379 získal Lipnici. V letech  1379/80 byl nejvyšším komořím. Zemřel asi roku 1380.

Jeho syn Vilém z Lipnice a na Landštejně (1380-98) k otcovským  statkům získal ještě Mezimostí a Veselí. Úřad nejvyššího komořího  zastával v letech 1396-7. Na Lipnici založil kapitulu. Jeho syn  Vítek z Landštejna a na Lipnici (+1405/8) ho o mnoho nepřežil a tak  zboží jeho dědí dcera Kateřina (1407/8) provdaná za Čeňka  z Vartenberku.

Linie D )

Svitákové z Landštejna pocházeli nejspíše od Vítka ze Skalice a  vlastnili původně Želeč. Ve 14. století žilo pět bratrů : Jan  (+1397), Petr (1364-1409) , Vilém (1370-98) farář soběslavský a  Filip (1379-1416).

Filip vlastnil Skalici a byl purkrabím příběnickým. Měl syna  Viléma (1415-1444) a tento zase syna Jošta (1485-91). Oba vlastnili  Skalici.

Petrův syn Jošt (1407-27), vlastnil Radimov. Jeho syn  Vítek (1423-54) pak držel Kněževes. Syn Vítkův Mikuláš Svitáček  (1454-84) byl do roku 1468 nejvyšším písařem a maršálkem králové.  Vlastnil Tuchoraz, kterou po něm dědil syn Jan,  jenž byl i od roku 1493 pánem na Chlumci a roku 1505 koupil manství chrástecké. S  manželkou Annou z Kopidlna měl tři syny.

    Nejstarší Adam (+1536) měl po otci Tuchoraz a Stříbrnou Skalici. Tuchoraz se dostala Bořivoji z Donína skrze jeho manželku Elišku,  dceru Adamovu. 

    Druhý syn Mikuláš (+1541) držel Krašov a s manželkou  Žofkou z Kolovrat potomstvo nezanechal. 

    Třetí syn Vilém (+1542)  vlastnil Krašov, byl hejtmanem rakovnického kraje a za ženu měl  Kateřinu ze Solopisk, která mu dala syna Viléma. Ten až do roku 1589 seděl na Krašově a pak měl Ostrovec, Soseň a Brloh. Byl  hejtmanem Nového města Pražského a zemřel 14.5.1612 jako poslední  člen rodu pánů z Landštejna.

Linie ostatní

Dále se připomíná ještě větev Zubů z Landštejna na hradu Borotíně , která vymřela v chudobě na konci šestnáctého století  a linie moravanská na Moravanech a Světlově. Obě tyto větve jsou nejasného původu, přičemž se předpokládá u té druhé původ od některého ze synů Viléma z Landštejna,  jenž byl moravským zemským hejtmanem.