Karel Albert a správa jeho matky

Jediný syn generála Buquoye se narodil roku 1607 z manželství s Marií Magdalenou rozenou hraběnkou z Biglia. Ta se po smrti  svého muže u Nových Zámků ujala správy zděděného majetku jménem  svého syna.

A nestála před lehkou úlohou. O dluhu váznoucím na panstvích  ve Francii Belgii a Nizozemí jsem již psal a nově získaná česká  panství byla popleněná a rovněž zadlužená. Prvním jejím počinem  bylo zajištění nabytého majetku. Nechala provést exekuční komisí oficiální konfiskaci těchto panství a na císaři si vyžádala v roce  1623 dědičnou darovací listinu a její zanesení do zemských desk.  Za to ji mohli potomci jen blahořečit, ve svých víceméně  vítězných soudních přích s různými nápadníky rožmbersko  - švamberského dědictví. Poslední pře se konala dokonce až v roce  1692.

Marie Magdalena se neujala přímé správy českých statků hned.  Zdržovala se převážně v Bruselu a panství pronajala za 16.000 kop  grošů míšeňských Filipovi von Straten a po jeho smrti (1625) jeho  bratru Gerhartovi. Bratři Stratenovi byli majitelé statku Olešnice, z něhož pronajatá panství spravovali. Jediný zájem jejich správy  byl, i ve své době až výstředně zaměřen na zisk za každou cenu. Hraběnčin bratr Antonín, hrabě z Biglia, ji upozornil na podvody, útlak poddaných a vůbec zoufalý stav těchto panství. Vykonal osobní inspekci panství, na jejímž základě přijela Marie  Magdalena roku 1626 do Čech, sesadila Gerharta a řízení se ujala  osobně.

Záhy se mohla pochlubit úspěchy. Povedlo se jí zkonsolidovat  stav všech panství a tyto postupně dokonce i zvětšovat. Novohradské zboží rozšířila roku 1633 koupí o statky Svéboh a Olbram a 1650 o statek Hřeben. Libějovické panství pak o statky Čichtice (1651) a Těšínov (1652).

V letech 1634 - 35 nechala vystavět část tzv. rezidence. Dosud za panské obydlí sloužil rožmberský dům v severovýchodním rohu novohradského náměstí. Nově budovaná rezidence zabrala i s přístavbou z roku 1644 celou východní stranu náměstí. Budova jako celek tvoří obdélník, přepažený středním křídlem na dva dvory. 1718 dal Karel Buquoy ještě přistavět zvýšené a nádherně zdobené křídlo. Jako panské sídlo rezidence sloužila až do roku 1806, kdy bylo přeneseno do nového zámku.

Karel Albert (1607-1663) se jako majitel řízení českých statků také  účastnil, byť své matce ponechal volnou ruku, až do její smrti (1654). Sám totiž byl ve španělských službách v Belgii, kde  pokračoval v otcových šlépějích a dosáhl význačného postavení. Byl  guvernérem čili vladařem Henegavska a generálem nizozemské  kavalerie. I jemu propůjčil španělský král Řád zlatého rouna.

4. února 1634 se oženil s Marií Vilemínou de Croy s níž měl  rozsáhlé potomstvo.  Zemřel 29.3.1663 a před jeho smrtí sestával  buquoyský majetek kromě zmíněných panství českých z francouzských  a belgických statků : Malý a Velký Buquoy, Pourceauville,  Bergaime, Vaux, Archiet le Petit, Buisseaux au Vale, Goculzin, Bellone, Farciennes, Tergnie, Sobré a Conde. Jejich veliký  počet nemohl však vyvážit rozsah a bohatost českých držav. Není  proto divu , že se Buquoyové postupně těchto statků zbavovali, donuceni k tomu dělením mezi dětmi a umořováním dluhů.

Česká  panství však zůstala neporušeným celkem díky ustanovení závěti  Karla Alberta z roku 1663 o zřízení rodinného fideikomisu  (tj.nedělitelnosti těchto statků) potvrzené císařským reskriptem  z roku 1666.