SVÁRKOV

Ves ležící 8,5 km severozápadně od Nepomuku, poprvé v písemných pramenech připomínaná k r. 1379. Dějiny obce jsou spjaty se žinkovským panstvím. Když se roku 1525 synové Přibíka z Klenové o statek dělili, připadla část Svárkova Vilémovi a druhá do vlastnictví Šebastiána. O necelých 20 let později Šebastián svůj díl svárkovského zboží odprodal bratru Vilémovi. Berní rula, sepsaná krátce po pol.17.století, zaznamenala ve vsi tehdy zvané Svarkovo celkem 6 sedláků. Tereziánský katastr ve Svárkově zaznamenal 10 osedlých. K roku 190 zde bylo 30 popisných čísel a žilo tu 192 obyvatel. O 71 let později trvale ve vsi žilo v 18 domech 45 obyvatel.

Ves je umístěna v dominantní poloze na náhorní plošině nad letinskými lázněmi s působivými pohledy do krajiny. V centru rozlehlé, tatřka okrouhlé návsi stojí šestiboká kaplička sv. Jakuba Většího z konce 19. století, krytá jehlancovou střechou, vrcholící zvoničkou s cibulovou bání. Vstup je sklenut polokruhem, interiér je plochostropý. Před kaplí byl osazen pamětní kříž, z něhož se uchoval je sokl. Zaslouženou pozornost budí usedlost č.1 v čele s bránou a domy vročenými do poč. 20.stol. ve vsi velmi příznivého vzhledu se dochovala celá řada dalších hodnotných lidových staveb. Na kraji vsi u přístupové cesty je osazen rozcestník značených cest 64 a Z3.

Citováno z turistického průvodce Plzeňsko - jih

 

Výřez z Müllerovy mapy Čech z roku 1720.