O zaniklém rodu Randulců


Chceme-li se podívat na nejstarší zmínku o příjmení Randulec, musíme se vrátit do doby kdy se v Čechách stavěla  první renesanční stavba. Do doby kdy na pozvání rytíře Floriána Gryspeka (1504-1588) pod rukama italských stavitelů vyrůstal zámek v Kaceřově na severním plzeňsku.

A právě Florián Gryspek dal roku 1558 sepsat popis svého kaceřovského panství v němž je uveden i popis ještě nedostavěného zámku. Cituji : "Ten zámek jest všechen z gruntu v nově znamenitým nákladem velikým od rytíře pana Gryspeka vystaven. V něm všelijakých pokojův a paláců ozdobně připravených i také všelijakých sklepů a pivnic gruntovně a stále vystavených a dobře při všem opatřených k všelijakému pohodlí bez nedostatku dosti. Též kuchyně, spižírna i lázeň a studnice pramenitá v témž zámku udělána jest." atd, atd.

A právě v tomto urbáři je popsána i vesnice Dolejší Březí, dnes zvaná Břízsko :"V té vsi jest lidí osedlých 6, totiž Petr Břečka, Anna Dubová, Jan Hřeb, Vondra Randulec, Jan Holý a Vít Chyba. Rolí mají 9 a třičtvrti lánu. Úroku Svatojiřského platí 10 kop 31 groš, Havelského 10 55 grošů, berně vánoční 2 kopy 24 gr., žita úročního sutého 9,5 strychu, ovsa 28,5 strychu, slepic 27, koudele 10 obláčův. Ve vsi jest 1,5 lánu pusté dědiny."


K přečtení další písemné zmínky o rodu Randulců však musíme přeskočit bezmála celé století až do dob Berní ruly. A přeskočit i zlé časy třicetileté války, jenž pořádně zamíchaly osudy lidí nejen na kaceřovském panství. 

Samotné kaceřovské panství se po konfiskacích dostalo roku 1623 (opětovně) do majetku kláštera plaských cisterciáků.


S ohledem na několikanásobné poplenění kaceřovského panství můžeme jen těžko pokládat zmíněného Ondru Randulce za předka  Randulců poválečných. 

A o jejich nejstarším předkovi toho nevíme o mnoho více, než-li o Ondrovi ze slavných časů pana Gryspeka. 

Víme jen, že se jmenoval Vít Randulec

A vlastně se o něm zmiňuje jen jediný pramen, ale je nám dovoleno dedukovat i z pramenů jež se o něm nezmiňují. 

Není třeba uveden v Pozemkové knize kaceřovské rychty založené roku 1623. V ní není uveden ani randulcovský statek. (U jiných statků jsou  informace z této knihy pro větší pořádnost přepsány do knihy následné.) Vít není uveden ani v Berní rule kde je hospodářem syn Šimon. A nakonec je roku 1663 zmíněn jako nebožtík v Registrech gruntovních vsi Břízsko. Podívejme se na tento zápis podrobněji : 

Grunt Randulcovský, v Dolejším Březí, porovnání Bratří

Léta Páně 1663, 14 Febru, při držání soudů s jistým vědomím a povolením vrchnosti, stalo se bratrské Porovnání mezi bratřími a sestrami pozůstalými po Neb. Vítovi Randulcovi, otci grunt jich slove Randulcovský tu v Dolejším Březí, po otci jich zaplacený, Takovým způsobem : Tak živ jsouce a zůstáváííce, Šimon Randulec možným hospodářem téhož statku; má a povinen bude vydati odtud po 3 kopách na vejruňcích ročního kladení : atd (následuje rozpis dědických podílů, uvedených níže v textu.) 

Stalo se u přítomnosti velebného P.Patera kněze Jana Tillingera, na ten čas převora a Jiřího Borovskýho.

Takže se dá předpokládat, že Vít mohl hospodařit přibližně od roku 1640, kdy končí zápisy ve staré knize, v níž zapsán není. Ale hospodaření se asi ujímal již jako ženatý, vzhledem k počtu dospělých dětí zmíněných k roku 1663. A tedy zřejmě mohl být  z bližšího okolí. V každém případě převzal starobylé jméno randulcovského gruntu a podařilo se mu ho vrchnosti grunt splatit. Ačkoliv je v Berní rule k roku 1654 již uveden syn Šimon, Vít mohl být ještě živ a zdráv.

Vítovi děti : 

  • Martin : Podíl na otcovském statku má ve výši 20 kop. Uveden je jako sloužící u pana Tobiáše. Roku 1678 je uveden jako sedlák na ševčíkovským gruntu, ale nevíme v jaké vsi. Roku 1679 jíž splátky přijímá jeho vdova Dorota a roku 1687 pak sirotci po nebožtíku Martinu Ševčíkovi. Jak vidno, jeho potomci tradičně převzali jméno po chalupě a v této linii se tedy příjmí Randulec vytrácí.

  • Mariana : Provdaná Šteflová ve Výrově. Podíl na otcovském statku činí 10 kop. (Vejbyt a 1 krávu již od nebožtíka otce přijala.) Dvojnásobná částka oproti sestrám je zdůvodněna tím, že při statku víceji pracovala.

  • Šimon Randulec, hospodář na otcovské statku, viz níže. (Podíl na otcovském statku je 20 kop.)

  • Ludmila : Provdaná Chlupsová v Korytech. Podílu jí náleží za 5 kop. (Vejbyt a 1 krávu již od nebožtíka otce přijala.)

  • Dorota : provdaná Čejková v Býkově Podílu má též 5 kop. (Vejbyt a 1 krávu již od nebožtíka otce přijala.)


A tak se po zastavení u zápisu z roku 1663 můžeme vrátit k Berní rule v níž je uveden i sedlák Šimon Randulec, který hospodařil na 36 strychách rolí, měl dva potahy, 3 krávy, 3 jalovice a 3 svině.  (V tiskem vyšlé edici je příjmení pokřiveno na Rendulec)

Zřejmě již tedy na statku hospodařil roku 1654, ovšem bez zápisu. Plnomocným hospodářem se stává až uvedeným zápisem z roku 1663, za odhadnutou (pošacovanou) sumu 60 kop grošů. (Z toho 20 kop je jeho vlastní podíl.) 

Sourozence vyplácel každoročně po dvou kopách grošů. Poslední splátku složil roku 1679. Od roku 1680 ve splácení pokračuje jeho vdova Anna a roku 1687 již syn Martin. V následujícím roce je již na tohoto Martina statek zapsán za odhadní cenu 129 kop grošů.

Šimonovi děti :

  • Jiří : Podíl na otcovském statku 36 kop. Byl nejmladším synem a tudíž se měl stát hospodářem. Je však uveden jako k hospodaření nezpůsobilý. Proto se statku ujal jeho starší bratr. Ta nezpůsobilost měla zřejmě původ jen v nízkém věku, jelikož Jiří se později přiženil na dubovský statek (též v Břízsku). A dále on i jeho potomci jsou zapisováni  pouze příjmením Dub. Zemřel před rokem 1716. V mužské linii pak na dubovském (čp.2)  hospodaří jeho potomci až do roku 1791, kdy poslední Dub odevzdává statek zeti Janečkovi. 

  • Barbora : Podíl na otcovském statku 10 kop. Provdaná Šindelářová. Roku 1718 nebožka, podíl se dostává synu Petrovi Šindelářovi.

  • Anna : Podíl na otcovském statku 10 kop. Provdaná Frolíková, propuštěná na liblínské panství.

  • Jakub : Podíl na otcovském statku 36 kop. Byl podruhem v různých vsích. Zemřel před rokem 1711, kdy je uvedena vdova Kateřina (rozená Maršová). Od jeho syna Jiřího vzešla podružská linie Randulců, viz níže.

  • Martin Randulec, hospodář na otcovské statku, viz níže. (Podíl na otcovském statku je 36 kop.)


Hospodaření sedláka Martina Randulce (cca 1664 - 02.08.1734) se začíná rokem 1687, kdy pokládá platbu za svého zemřelého otce. Roku 1688 se oficiálně (tedy zápisem) ujímá otcovského statku za cenu 129 kop grošů, z čehož 36 kop je jeho vlastní podíl. Splátky pokládá pravidelně po dvou kopách.

Ke statku tehdy patřilo : "Totiž koně 2; krávy 3; volíci roční 3; kozy 2; prase 1; husy 2; slepic s kohoutem 7; vůz dobrý se všemi věcmi k němu přináležejícími 1; pluh se železama dobrýma 1; brána dobrá se železnýma všema hřebama 1; řetězy velký 2; držení 2; řezací stolice s nožem 1; motyka 1; kosy 3; hnojný vidle 2; kopáč 1; hřebelce 1; chomouty 2; díže na chléb 1; škopky 2; vědra 2; bečka na máslo 1; Sutýho obilí totiž pšenice 2 str.; žita 3 str.; ječmene 3 str. ; ovsa 15 str."

Martin se 13.10.1686 oženil s Kateřinou Plevkovou (1669 - 12.02.1742) , dcerou Václava Plevky, sedláka z nedalekých Koryt. 

Martinovi děti :

  • Jiří : Nejprve podruh. Přiženil se k vdově Barboře Karlové na karlovský statek v Nadrybech, kde hospodařil v letech 1724-1730. Roku 1734 již uveden jako zemřelý, zůstala po něm dcera Eva.

  • Matěj : Hospodář na otcovském statku, viz níže.

  • Kateřina : Provdaná Kalcová, roku 1750 platí bratr 2 kopy grošů na její funus.

  • Anežka  (1695-1764) se roku 1721 provdala za Matěje Slámu (1694-1764), sedláka z Břízska. její syn Bernard Sláma se ujal randulcovské chalupy, viz níže

  • Magdalena : Roku 1724 se provdala za Šimona Slámu (1692-1759). Tento Šimon bratrem uvedeného Matěje Slámy, tedy dvě sestry si vzaly za  dva bratry.  


Po smrti otce se gruntu se roku 1734 ujímá Matěj Randulec (+ 09.09.1764) a to za celkovou sumu 129 kop. Většinu této sumy však tvoří kontribuční dluhy a podíly starých dědiců. Proto jsou podíly jeho sourozenců minimální. Matěj splácí pravidelně po třech kopách až do roku 1757. 

Ke statku patřilo : "Při kterémžto gruntu nastoupivší hospodář dostal koně tažný 2; krávu 1; vůz 1; pluhy 2; brány 2; řetězy 4; sekyry 2; motyky 1; kopáč 1; vidle hnojný 2; podávky 1; struhač 1; nebozezy 2; řezací stolice s nožem 1; "

A také něco povinností : "Z toho dvora povinen jest každej tejden 3 dni s potahem a vlastní chasu celý tejden posílati, též ouroky ročně 3 kopy a 56 grošů, ouroční slepice 4."

Tímto Matějem končí přímá randulcovská linie na břízském statku. Žádné dítě z jeho dvou manželství se nedožilo dospělosti a tak se statku ujímá jeho synovec Bernard Sláma. (Syn sestry Anežky).


Popisujeme-li však historii příjmení, bylo by dobré se zastavit i u dalšího hospodáře, totiž Bernarda Slámy vulgo Randulce alias Šaura (14.08.1726 - 11.04.1792)

Bernard byl synem břízského sedláka Matěje Slámy a Anežky Randulcové, sestry posledního Randulce. Na statku svého strýce již žil jako podruh podle křestních zápisů dětí minimálně od roku 1753. A zřejmě postupně od stárnoucího strýce přejímal hospodaření, jelikož již býval zván i jménem Randulec. Třeba roku 1753 : "Bernard Sláma, podruh Randulec", nebo 1757 :"Bernardo Sláma secundo praedium Randuletz" a konečně již 1759 : "Bernard Randuletz, sedlák".

A Bernard je dokonce roku 1765 uváděn jako chalupník a rychtář v Břízsku. Ovšem k oficiálnímu přepsání gruntu dochází až roku 1768, tedy 4 roky po smrti předešlého hospodáře.  Tehdy však je selský statek, podobně jako jinde na plasském panství, rozdělen na dvě chalupy. A Bernard se ujímá té prvé půlky, tedy původní chalupy a poloviny polí. Druhá polovina polí s novou od statku vystavěnou chalupou,  se dostává Augustinu Majerovi z Kaceřova.

A teď pozor : ocituji nadpis zápisu z roku 1768 :Chalupa Randulowská První v Dolejším Březí z polovice statku Randulovskýho k ruce Bernardovi Šaurovi neb Slámovy.

A zde je tedy záhada. Proč se u Bernarda najednou vzalo příjmení Šaur? Když dříve byl již zván Randulec a žil na randulcovské chalupě? Odpověď neznám. Samozřejmě vím, že v kraji se jméno Šauer, Šaur či Šour  vyskytuje, v nedalekých Kozojedech je Šaurovský statek, ale proč se toto jméno přeneslo na Slámu zvaného Randulec?

Ale právě díky tomuto jmenotoči příjmení Randulec v Břízsku končí osobou Bernarda Slámy vulgo Randulce alias Šaura. Jeho děti jsou ještě zmiňovány jako např. Šauer po chalupě Randulec. V dalších generacích však všichni z mnoha jeho potomků nosili příjmení Šaur. Neznámo proč.


Na závěr ještě stručně zmíním klikaté osudy "podružské line" vzešlé od Jakuba Randulce. Jakub sám byl podruhem neznámo kde. Víme, že se roku 1696 ženil s Kateřinou Maršovou z Býkova. Narození žádného z jeho dětí  uvedených v gruntovnici jsem v matrikách nenalezl. Roku 1711 je uveden jako zemřelý.

Jeho syn Jiří Randulec (cca 1709 - 06.04.1772) se roku 1736 oženil s Kateřinou Holubovou z Čivic. Jiří byl podruhem v Břízsku, kde se narodili i všechny jeho děti a kde sám zemřel.

O jeho synovi Janovi Randulcovi (07.05.1748 - 17.11.1792) však již tolik zpráv nemáme. Krom toho že jako podruh zemřel v Dolním Hradišti, kde ještě v roce 1801 umírá jeho 13-ti letá dcera Anna. Kde se však cca roku 1788 narodila a kde Jan dříve žil, to nevíme.  

A ještě hůře jsme na tom s informacemi o jeho Janově bratrovi Šimonovi Randulcovi (*13.07.1738)Je-li to on, tak mohl být nějaký čas hospodským v Bříze (jaké ?) a zemřel někdy před 1810. S manželkou Marií Kroftovou měl syna :

Josefa Randulce (cca 1780 - 21.02.1812), který byl podruhem v Nebřezinech 14, kde se mu roku 1810 narodila dcera Marie a kde posléze umřel. 

Jeho syn Josef Randulec se ženil s Marií Opermannovu roku 1846. Uváděn je jako podruh v Kralovicích 121 a 117. Roku 1860 je uveden jako zemřelý obyvatel kralovický, kravák v Liblíně. Kdežto roku 1863 jako bývalý nádeník v Kočíně. Mimo níže zmíněné Alžběty měl syny Ondřeje a Vojtěcha, kteří zemřeli v dětském věku. 

Jeho dcera Alžběta Randulcová byla služebnou v Kočíně. V letech 1860 a 1863 se jí zde narodili dva nemanželští synové nesoucí příjmení Randulec. František a Jan. Oba zemřeli v dětském věku.  


Nelze vyloučit, že nějaký nositel příjmení Randulec vzešlý z této podružské linie se odstěhoval někam jinam,  kde jeho potomci mohli žít  ještě v minulém století. 

Dnešek však již hovoří jasně. V databázi Ministerstva vnitra ČR ke dni 28. 5. 2007 nežil v České republice žádný občan pod příjmením Randulec.


Použité prameny:

  • Berní rula svazek 23, Kraj plzeňský 1; 1952

  • Dějiny politického okresu kralovického, 1. díl Soudní okres kralovický; Napsal Václav Kočka; Vydáno nákladem kralovického okresu 1930.

  • SOA Plzeň; Matriky farnosti Planá (od 1644)

  • SOA Plzeň; Velkostatek Plasy K 260 : Registra gruntovní pro ves Břízsko

  • MVČR : Četnost jmen a příjmení (www.mvcr.cz/clanek/cetnost-jmen-a-prijmeni.aspx)


Plzeň, 2008;     foto autor (zámek Kaceřov a chalupa Břízsko čp.5)